KARLOVO (povídka Martina Zavadila)

Druhá povídka Martina Zavadila, která naživo zazněla během čtvrté Noci (18. 10. 2011)

"Úskalím vážného tématu, jež si vybral Martin, je nežádoucí sklouznutí v patetičnost až směšnost, ke kterému dojde o to snáz, je-li text předčítán nahlas. V té chvíli se problémem může stát také veřejné používání nadávek. Martin tuto hranu nepřekročil a balancoval na ní úspěšně i při přednesu druhé povídky Karlovo, která barvitými vulgarismy i erotickými popisy nešetřila a připomínala tak prózu Bukowského."

                                                                             - Martina Šviráková (report z NOTLR IV)

Martin Zavadil: Karlovo

Kolem projel vůz s radlicí a ošplíchl reklamu blízko silnice. Karel prošel kolejištěm na druhou stranu ulice a párkrát poklepal botou, aby z ní otřepal slanou břečku. Zasraný počasí, a plivl do rýhy vedle dlaždice. V létě ze zahrádky pozoroval, jak tyhle chodníkový miny lámou červený podpatky, teď je plnily hnědou slanou vodou. Jednoduché pasti města měl rád. Vešel do podchodu a vytáhl z kabátu malou lahvičku vodky. Třikrát se rychle napil a zase ji schoval. Tohle dělal, dokud neuslyšel nahoře autobus. Vyšel pomalu schody, sedl si za řidiče a dopil vodku. Prázdnou láhev položil vedle sebe. Nikdo si tak k němu nesedl. Nikdy.

Zastávku před konečnou vystoupil a zašel si koupit nějaký salám. Střídal vysočinu, čabajku, občas si dal šunku. Dneska byla středa. Čabajka. Nakrájený salám dal do kapsy a šel do hospody. Sedl si do rohu, a když se vrchní nedíval, vytáhl jeden plátek z kapsy, rychle položil na jazyk a zapil pivem. Když salám dojedl, šel domů. Manželka byla u dcery, tak si sedl k televizi a usnul. Probudila ho kolem desáté, šel do koupelny, vypláchl si, natáhl budíka a usnul.

Ráno si dal dva rohlíky s máslem a rajče z Billy, který mělo tak umělou a tenkou slupku, že se skoro samo rozteklo. Venku lehce sněžilo. Zalezl do budky, kde se tísnilo dalších deset lidí. V pět ráno nikdo nekecá. Ticho, snad jako na mši, stáli v budce a čekali, až přijede jejich autobus s nelogicky vysmátou reklamou na Clavin. V mžitku sexuálním ďáblem, smál se chlap, kterýmu se nepostavil. Smutný.

Cestou do práce s ženskou vedle nadával na cigány. Ve firmě jich za pár korun zaměstnali deset, druhý den přišlo osm, třetí pět a v pátek nikdo.  Zlatej Beneš, přidal se holohlavý brigádník. Di do prdele. Brigádník ztichl a celou cestu tak bylo slyšet jen nadšený rozhlasový hlas nějaké Markéty, která si říkala „Kvítko“. Autobusák si broukal jen aby neusnul a krásu celýho obrazu doplňovaly zvratky u dveří, který jednoznačně smrděly chlastem.

Karel vylezl z autobusu, zapl si bundu a trochu rychleji šel do dodávky, která ho měla odvést na stavbu. Zdar, Zdar, Čau, Zdar, splnilo společenskou povinnost pět ospalých chlapů. V dodávce to smrdělo potem a vonělo slivovicí, kterou dal Tibor kolovat. Měl svátek. Bylo třináctýho listopadu. Na zdraví! řekl Karel a napil se. Dvakrát.

Dneska dělali pod střechou. Nějaký zazobanec si nechal nadstřešit půlku zahrady. Karel opatrně vykládával dlažbu z palety do kolečka a vezl ji po hustém trávníku, ve kterém ještě chvíli zůstávaly jeho šlápoty a otisk od kolečka. Pokládal dlažbu až k okraji střechy. Pak se otočil a začal s druhým nesmyslným chodníčkem, který zabíral místo měkké, poddajné trávě. Ve velkém okně zimní zahrady je pozorovala asi sedmnáctiletá holka v šortkách. Když přišli, provokativně si oblekla uplý tričko a teď se se svýma trojkama bez podprsenky lepila na sklo, za kterým nebyl listopad. Aspoň podle kaktusů.

Karel ji chvíli pozoroval, a pak si šel pro pivo. Hučelo mu. Nejen v hlavě a nejen z chlastu. Když se opíral o dodávku, představoval si, co by s touhle malou děvkou udělal. Děvka to pro něj byla. Sice jen na chvíli, ale ta představa mu dělala dobře. Ohnul by ji přes… třeba růžovou postel… nestůj a pocem Karle. Jo. V takovýhle chvíli vždycky někdo něco zařve, něco potřebuje. Přijel náklaďák s nábytkem. Vytáhli malou pohovku a nesli ji do domu. Očividně bohatý barák, strop v kuchyni vykládaný dřevem, televize velká jak artový kino a malá děvka na balkóně, které mimochodem z malých šortek leze prdel. Položili pohovku doprostřed místnosti. Moc se tu nerozhlížej, ať jim to neokoukáš. Karel se díval na strop a zároveň sledoval co se děje na balkóně. Sedla si a četla. Ještě něco?  zeptal se. Ne už to si vyloží sami. Venku svítilo zimní slunce a měnilo rozbředlou sračku ve vodu, která tekla z nadstřešené zahrady. Karel seděl s ostatníma a svačil. Kde děláme zítra? Zase tady.

Když dojeli, počkal na veselýho impotenta a pak šel ze zastávky rovnou domů. Měl chuť na sex. Manželka za dvě hodiny volala, že bude spát u dcery, půjdou večer nakupovat. Sedl si k televizi s malou lahvičkou vodky a usnul, aniž by ji otevřel.

Probudil se nad ránem a nemohl usnout. Otevřel vodku a třikrát si rychle lokl. Seděl potmě u stolu v kuchyni a bylo mu smutno.

© Martin Zavadil